Tehran - ulice má v jednom směru tři pruhy, posouvá se po ní ale nekonečná kolona aut nejméně v pěti proudech, mezi nimiž kličkuje spousta motorek, nezřídka jedoucích v protisměru. Nikdo nerespektuje semafory (pokud fungují) ani policisty. Všichni neustále troubí, protože kdo zatroubí dřív nebo víc, ten jede první. Chodec je v Tehránu až na posledním místě a i ten nejtrénovanější pražský chodec si tu připadá jako vesničan, co neumí přejít ulici. Protože nikdo nikdy nezastaví, musíte přemoci strach a vstoupit do pomalu jedoucí kolony aut a bez unáhlených pohybů se opatrně proplítat mezi autama, jež mají tendenci nikoliv před vámi zastavit, nýbrž vás objíždět. Naprosto zásadní je vyvarovat se jakýchkoliv náhlých změn směru nebo rychlosti chůze. I přes toto všechno jsme viděli v ulicích Tehránu poměrně málo dopravních nehod. Jedinou spásou pro toto smogem zahalené město je metro, které se však buduje velmi pomalu.